Barokní pískovcová plastika hlavního patrona české země stojí na návsi před budovou staré školy. Je datována rokem 1780. Byla pořízena ke cti sv. Václava a na odvrácení cholery, která tehdy řádila. Na pískovcové základové desce je osazen nízký, v přední stěně vínovitě profilovaný sokl. Na něj nasedá vyšší kvádrový podstavec s barokní profilací v bočních stěnách, zakončený v horní částí stupňovitě profilovanou obloukovou římsou. Přední stěna, přizdobená volutami v plastickém rámci, obsahuje tesaný nápis: A: 1780/, dne 28. září /Obnoveno 1879//. Světec je zpo-dobněn v tradičním pojetí - je nakročený, na hlavě má knížecí čepici, levou zdviženou rukou drží praporec a pravá ruka je položena na štítu s orlicí.
Socha stála původně asi o 6 m severněji blízko bývalé kovárny. V roce 1879 byla přemístěna na současné místo a zároveň obnovena. Kronika školy o tom vypovídá: "Dne 28. záři 1879 byla znovu posvěcena důstoj. farářem z Hořic Haklem. Důstojný p. farář vyšel s procesím z Hořic a osadníci zdejší šli mu s učitelem a školní mládeží až za Hoření Dobrou Vodu naproti s hudbou, kdež byl od žákyně přiměřenou řečí uvítán, na to oboje procesí při hudbě a střelbě odebralo se k soše, kdež důstoj. p. farář měl slavnostní řeč a vykonal obřad církevní."
Půjdete-li polní cestou k budovám bývalého výkupního skladu podél oploceného sadu, na jeho konci v kopřivách naleznete nízký pískovcový základ s vyšším kvádrovitým podstavcem.
Je to smutný pohled na torzo krucifixu, který zde od r. 1812 vítal pocestné, jdoucí k "Bažensky cestě", aby dále putovali do Hořic. Vlastní plastika byla patrně dílem lidového umělce. V dotazníku 7, r. 1920 se uvádí, že se jednalo o krucifix "s kriskem neumelim* a že "po prevratu rozbit". Ukřižovaného zde nechal postavit Václav Vávra, jak hlásá švabachem psaný nápis na přední stěně soklu: "Zweleben/ Z nakladu/ wencel. wawra/1812.//" V r. 1898 byl ještě obnoven nákladem rodiny Skaloudových, ale začátek 20. století se mu stal osudným.
Tato pískovcová barokní plastika stávala u Čelišovy cihelny. Zmiňuje se o ní ještě Národopisný sborník okresu hořického z r. 1895: "Jak barbarsky mnohdy nepovolaná ruka dotýká se starých památek, tomu nasvědčuje socha sv. Jana Křtitele. Natřen olejovou barvou vzbuzuje útrpnost kolem jdoucích. Smělý pohyb i této postavě jest dán, jenom zlozvyk doby barokové, svalstvo mnohdy v napuchlosti modelovati..." Dotazník z r. 1920 již uvádí: "k vuli hline jej složili několik roku však nepostavili... "
Před čp. 19 (nové čp. 44) stávala lípa a u ní obecní sloupová zvonička. Za 1. světové války byl však zvon zrekvírován pro válečné účely. Po válce již obec nový zvon nezakoupila. Proto uspořádala v lednu 1927 veřejnou dražbu. Sloup i s lípou koupil tehdejší majitel čp. 19, řezník František Caldr.
Pískovcová plastika z r. 1859 je umístěna v parčíku, lemovaném řadou tují u křižovatky silnic do Hořic a Lískovic. Původně stála u silnice, směřující z křižovatky obcí k Hořicím, ale musela ustoupit stavbě nové správní budovy zemědělského družstva. Na základové desce stojí sokl, na jehož přední stěně je v rámci vyrytý nápis: "Budiž při mně/ V čas smrti mé/ V poslední čas/ Budiž můj hlas/ Ježíš, Maria a Josef."//
Na zadní stěně je vyryto: (dnes již velmi špatně čitelné) "Tento pomník/ ku duchovnímu vzdělání/ zbožných osadníků postavil/ Tobiáš Kořínek výměník /v Hoření Dobré Vodě L.P. 1859"//. Na ústředním kvádrovém podstavci je v mělké nice vytesán reliéf zpodobňující sv. Josefa a Marii, držící za ruku Ježíše. Sokl je v horní části ukončen stupňovitou profilovanou římsou s palmetou ve středu a s půlrozetami při okrajích. Na římsu je posazen krucifix, jehož pata je stupňovitě profilována a členěna vodorovnými římsami. Jedná se patrně o práci některého z místních školených kameníků s uplatněním prvků lidové práce.
Pískovcový reliéf slojí na zahradě bývalého Rychterova mlýna čp. 130 (drive 23). Je datován 1858. Masivní, téměř 4 m vysoký objekt, má podobu kapličky s mělkou nikou. Na základový sokl je usazen nižší kvádrovitý podstavec, na jehož čelní stěně je nápis: "Nejsvětější Trojice/ Naše Opatrovnice/ Zbožně k Tobě vzdycháme/ O pomoc Tě žádáme!"// Reliéf, znázorňující korunování Panny Marie, je profesionální kamenická práce s přihlédnutím k lidovému pojetí. Ústřední zdobná část s reliéfem vychází z vodorovné vícestupňové profitované římsy, na bocích je obohacena o pilastry s korintskou hlavicí a je uzavřena obloukovou stupňovitě profilovanou římsou s volutovou palmetou. Na zadní stěně reliéfní desky je nápis: "Z nákladu Tobiáše Kořínka/ v Hoření Dobré = Vodě a pomoci dobrodinců - v roku 1858"//.
Pískovcová plastika stojí před kulturním domem. Ke slavnostnímu odhalení pomníku došlo o dobrovodské pouti 20. července 1924. Kámen pochází z lomu v Podhorním Újezdě. Návrh pomníku je dílem rodáka z Dolení Dobré Vody, sochaře Rudolfa Zábrodského, působícího v Benešově u Prahy. Realizace v kameni se ujal kamenický mistr Stanislav Polák. Pomník byl pořízen z darů a jeho tehdejší cena obnášela 7.000 korun. Na třech pískovcových schodech je osazen vysoký do písmene v se rozšiřující podstavec, obklopený dvěma kameny, obloukově tvarovanými. V levém z nich je plasticky sekaný text: PADLÝM a jména: BRÁDLE FR./ BRÁDLE JAN/ NOVOTNÝ F./ v pravém: HRDINŮM a jména: KELLER J./ PIŠVEJC J./ POUR JOS./
Do středového kamene byla vložena schránka s pamětním spisem, různými listinami a Zvonička na návsidobovými mincemi a je zde dodatečně zasazená obdélná deska s nápisem: MIROSLAV VALENTA/ NAROZEN 30.11.1923 V D. VODĚ/UBIT NACISTY V HOLICÍCH/ 6.5.1945//. Ústřední plastika klečící truchlící ženy je usazena na dvou nízkých obdélných soklech. Průčelní stěna spodního obsahuje citát J. A. Komenského: "Věřím i já Bohu, že. po/přejití vichřic hněvu, vláda věcí/ tvých k tobě se vrátí, ó lide český."// Kolem pomníku jsou vysázeny tújky s lemujícím zdobně kovaným plotem.
Na návsi u hasičské zbrojnice stojí zvonička, jejíž zvonek byl pořízen v roce 1937 z veřejné sbírky občanů a 17. ledna 1938 zazněl poprvé jeho hlas. Nese nápis: "Hlas můj tě bude provázet na cestě poslední". V období okupace se zvon "ztratil" - byl zakopán v Olšinách a v květnu 1945 opěl zazněl.
Přízemní roubený dům komorového typu se štítovou orientací ke komunikaci, s bedněnou lomenicí a dvěma okny ve štítovém průčelí. Mezi okny je vsazena žulová pamětní deska s textem: "Památce /= Národního =/ Vávry / 10.IX.1807 14.1X.1885."// Pod tím v pískovci text: "Hospodářsko čtenářská beseda národní Vávra/ v Horní Dobré Vodě 1910"//.
Barokní pískovcová plastika stávala na prostranství před čp. 14, obklopená typickou balustrádou a čtyřmi mohutnými lípami. Kronika o ní vypráví: "Každoročně před svátkem Jana Nepomuckého konaly se u této sochy pobožnosti se zpěvy, které ponejvíce řídil Kořínek od "kříže" čís. 25. Vroce 1892 byla socha tato nějakým pachatelem skácena a rozbita a nová se více neřídila...Lípy byly vykopány a prodány rovněž tak i 4 sloupky kamene od zahrádky a tak místo toho se stalo nyní úplně prázdné a obec tím ztratila na své půvabnosti hlavně co se týče těch stromů slovanských, které má míti každý uvědomělý občan v lásce..."
Mohutný hrubě otesaný pískovcový kámen tvaru zužujícího se kvádru pocházel z lomu Josefa Budínského z Hořic. V horní části byl vytesán nápis "Švehla" a pod ním datace 1933. Kámen byl usazen na Horce na pozemku Josefa Valenty z Hoření Dobré Vody čp. 31. Iniciátory postavení tohoto památníku byli členové tělocvičné jednoty Sokol z obou Dobrých Vod a místní občané s myšlenkou uctění památky Antonína Švehly. Slavnostní odhalení památníku připadlo na 21. července 1935, kdy se slavila v obci pouť. Kolem kamene byly osázeny čtyři vlašské topoly a upravena skalka. Další historie tohoto památníku je již bohužel odrazem doby. Po r. 1948 byl monument skácen, ale neodvezen. Ještě v roce 1968 byl znovu postaven, i když již s osekaným nápisem. V říjnu roku 1977 byl kámen skácen, odvezen a topoly vykáceny.